Historie školy
Počátky školy ve Velkém Týnci
Zahájení vyučování měšťanské školy
Nová školní budova
Rekonstrukce a modernizace školních budov ve Velkém
Týnci v posledních letech
Počátky školy ve Velkém Týnci
Nejstarší písemná zmínka o obci Velký Týnec je z r 1207. První zmínky o škole ve Velkém Týnci se objevují již po třicetileté válce! Tedy dlouho před
zavedením povinné školní docházky.
První dřevěná škola byla postavena vedle farského dvora na místě zpustlé zahrady
r. 1662 (podle jiných zpráv r. 1668). Její existence, s největší
pravděpodobností, trvala do r. 1809, kdy byla postavena nová škola, tentokrát
již z kamene. Stavěl ji olomoucký stavitel Barm a tesařský mistr Josef Kusý. Již
v r. 1827 musela být provedena menší oprava. K velké opravě došlo r. 1842, neboť
podlahy v obou učebnách a světnicích učitele byly zchátralé, krytina špatná,
okna byla dosud stále jednoduchá, bylo nutno opravit klenbu v přízemí i v prvním
poschodí. Opravu dokončil tesařský mistr z Olomouce Josef Valenta r. 1844. Na
financování této opravy se podílely vrchnosti všech „přiškolených“ obcí:
kapitula (za Velký Týnec, Čechovice a Vsisko), vikářské kolegium (za Krčmaň),
město Olomouc (za Grygov), vrchnost rokytnická (za Hostovice, domkaře a
chalupníky) a hostovičtí pohončáci sami za sebe. Spor nastal o to, jak rozdělit
náklady na práce potažní a ruční, zda podle duší či jinak. Nakonec byl rozvržen
účet podle počtu domů. Ve Velkém Týnci jich tehdy bylo 137, ve Vsisku 36, v
Čechovicích 53, v Krčmani 60, v Grygově 50, v Hostovicích 7 poddaných a 13
svobodníků a domkařů.
Nynější školní budova 1.stupně byla vystavěna roku 1878. Místní školní rada
navrhoval školu postavit na prostornějším místě, kde stojí současná tzv. „nová“
škola. Proti tomu se však postavil farář Kl. Černoch, který říkal, že tam může
stát nový ženský klášter! A tak se stavělo opět na starém místě. Nákres školy
zhotovil stavitel Karel Starý z Olomouce. Stavbu provedl zednický mistr Tomáš
Utíkal z Křelova. V době stavby nové školy se vyučovalo v gruntě č. 116. Bývalý
starosta František Marek daroval nové škole bustu Jana Amose Komenského. 1.
ledna 1895 bylo zrušeno školné.
Na přelomu století se však ukázalo, že stávající budova již nedostačuje. Od r.
1902 se jednalo o jejím rozšíření nebo nadstavbě, popřípadě o koupi zámku. Za 1.
světové války byla kapitula ochotna prodat zámek za 30 000 – 35 000 korun, ale
obec jej z liknavosti nekoupila. Po válce byla nucena zde najmout alespoň
nějakou učebnu a byt pro obvodního lékaře.
První třída smíšené obvodové ve Velkém Týnci byla zřízena na podzim roku 1922.
Zahájení vyučování měšťanské školy
Měšťanská škola ve Velkém Týnci zahájila vyučování ve školním roce 1921/22 s
53 žáky, i když neměla řádné umístění až do roku 1950 (otevření budovy tzv.
„nové školy“). Téměř 30 let se tísnila se školou obecnou ve staré budově a
některé třídy musely být umístěny v zámku či ve Společenském domě. Dlouho se
vyjednávalo s okolními obcemi o její obvod. Na základě zákona ze dne 20. 12.
1935 byla zřízena jako újezdní měšťanská škola, ale stavba nové budovy se válkou
a i z jiných důvodů zdržela o dalších 10 let!
Po 10 letech svého trvání měla měšťanská škola ve Velkém Týnci více než 100 žáků
a od roku 1940 stoupl jejich počet na dvojnásobek! Navštěvovalo ji více žáků než
školu obecnou. V tomto období tvořilo měšťanskou školu 7 tříd.
Tyto skutečnosti ukazují, jaký pokrok učinilo školství u nás v letech 1870 –
1940. Jedná se o nejskvělejší stránku našeho kulturního vývoje. Povinná školní
docházka byla rozšířena na 9 let, tedy i na školu tehdy měšťanskou, která se
stala a dodnes je základem pro praktický život i pro všechny tenkrát vyšší a
dnes střední školy.
Místo jediné školy se 2 třídami z roku 1870 máme dnes dvě velmi pěkné školy, v
nichž se nachází v letošním školním roce 11 tříd.
Prvním ředitelem na týnecké měšťanské škole byl Štěpán Vychodil, a to od jejího
vzniku 1922 až do roku 1936. Jeho nástupce pan Jan Němčák byl ředitelem
měšťanské školy až do otevření nové budovy roku 1950.
Z odborných učitelů bych ráda připomněla Miladu Petřkovou, která na měšťance ve
Velkém Týnci v letech 1937–1941 učila češtinu, literaturu, němčinu a občanskou
nauku. Vystudovala Učitelský ústav v Olomouci (abs. v r. 1930). Do roku 1937
učila na měšťanské škole v třeticích a po roce 1941 v Holici u Olomouce. Zemřela
tragicky 24. 4. 1943 v koncentračním táboře Osvětim. Byla postřelena opilým
příslušníkem SS do krku a těžkému zranění podlehla.
Nová školní budova
V letech 1947-1950 byla vystavěna nová budova základní školy.
O budování nové školy se rozhodlo na veřejném shromáždění občanů Velkého Týnce,
Vsiska, Čechovic, Grycova, Krčmaně a Hostovic v květnu 1945. Ihned bylo
přikročeno od slov k činům. Byla uspořádaná sbírka, která vynesla přes půl
milionu Kčs. S velkou radostí dával každý. Zavrženy byly návrhy na umístění nové
školy do zastavěného obvodu obce, na stísněná místa, která nezaručovala klidné a
příjemné prostředí a další neomezený rozvoj. Bylo vybráno místo volné, ležící na
jižním obvodu obce, které bylo určeno zastavovacím plánem k volnému zastavění
domy v zahradách. Byla ihned vypsána soutěž na vypracování návrhu budov. Jejím
hlavním úkolem bylo nejvhodnější umístění školy. Vítězi soutěže, akad. arch. Fr.
Novákovi z Olomouce, bylo v roce 1946 zadáno vypracování projektu školy.
Projednání a schválení těchto plánů se protáhlo stále se měnícími názory na
rozsah a uspořádání místností, zvláště pak na úředních místech.
Nezahálelo se však. Stanoviště bylo vybráno v poli. S dosti značnými potížemi
byl proveden výkup pozemků směnou za jiné, patřící obci a z největší části
koupené od jiných majitelů. Byly vytyčeny ulice dle zastavovacího plánu a
provedeno výškové zaměření. Stanoviště bylo nutno připojit na stávající veřejné
komunikace a postarat se o odvodnění. V roce 1946 vybudoval MNV příjezdovou
cestu délky skoro 200m a stoku 250 m dlouhou připojenou na kanalizaci obce.
Současně se začaly opatřovat hlavní stavební materiály: kámen, cihly, vápno,
železo, směs štěrkopísková na beton, dřevo břidlicová krytina apod. MNV zakoupil
dřevěný dům a postavil další dřevěnou boudu, která sloužila jako skladiště
nářadí, stavebních hmot i jako kancelář. Další starostí bylo opatření
dostatečného množství pitné vody pro školu. Byli pozváni odborníci pro určení
místa k vyvrtání studny.
První pokus se studnou kopanou a pak vrtanou ve skále až do hloubky 25 m
neuspokojil, neboť zde bylo málo vody. Určeno bylo další místo asi 120m
vzdálené. Zde byla vykopaná studna o průměru 150cm do hloubky 15m, ve které byl
dostatek dobré spodní vody. Veškeré přípravné práce zajišťovala rada MNV s
přípravným výborem pro stavbu škol, později s újezdní školní radou za vzorné
spolupráce téměř všeho občanstva. Bezprostřední vedení přípravných prací bylo
svěřeno tehdejšímu referentu zdejšího MNV p. Jindřichu Majerovi, který se tomuto
úkolu plně a obětavě věnoval.
Nezůstalo však jen u školní budovy. Bylo rozhodnuto postavit naproti školy domy
pro učitele, aby nemuseli dojíždět a mohli se pak plně věnovat mládeži. Úřady
byla přislíbena pomoc při přidělení bytových jednotek. Potřebné investiční
položky byly zařazeny do rozpočtu MNV. Pozdějšími úpravami v plánované bytové
výstavbě se tato akce nezdařila.
Počátkem roku 1947 byly vypracovány a schváleny konečné plány školy. Bylo však
rozhodnuto, že bude postavena jen střední škola se společným zařízením –
tělocvičnou a shromaždištěm. Dle těchto plánů je škola vybudována. MNV vypsal v
létě užší soutěž na postavení školy a ta byla zadána ing. ach. E. Lipovskému z
Olomouce. Práce řemeslnické byly zadány postupně opět dle podaných nabídek v
soutěži. S výkopem základů bylo započato na podzim roku 1947. V roce 1948
převzaly stavbu a také ji dokončily Čsl. stavební závody, n. p. Šumperk. Do řady
budovatelů se zapsali ředitelé školy, obecní funkcionáři a další zaměstnanci
školy. I žáci odvedli velký kus práce, zejména při závěrečné úpravě školy.
A tak se 3. září 1950 začal nový školní rok již v nové školní budově, která tak
začala psát první řádky své historie. Tento den se stal významný pro všechny
obyvatele Velkého Týnce, Vsiska, Čechovic, Krčmaně, Grycova i Hostovic.
Slavnostní otevření nové školy bylo zahájeno v 10 hodin vztyčením státní vlajky
a hymnou, kterou zazpíval mužský pěvecký sbor Nešvera z Olomouce. Této události
se zúčastnily významné osobnosti společenského života obce, okresu i státu. Po
projevu byla škola předána řediteli školy. Následoval zápis do pamětní knihy. Po
společném obědě prošel od 14 hodin vesnicí průvod na prostranství před školou,
kde byla lidová veselice. Žáci a žákyně předvedli různé hry a tělocvičná
představení. Dobrou náladu nepokazil ani déšť, který účastníky překvapil po
poledni.
Slavnost skončila a nastaly dny všední. Dny plné práce i starostí. Školní budova
byla opravdu velmi hezká, moderní, ale uvnitř zela prázdnotou. Holé zdi, prázdné
učebny, pusté kabinety. Vedení školy sice požadovalo, aby byla budova hned od
začátku vybavena vhodným nábytkem a učebními pomůckami, ale nic z toho nebylo
dodáno. A tak nezbylo než hned 4. září stěhovat do nové, moderní školy starý
nábytek a ještě starší inventář školních kabinetů ze školy obecné. Avšak ani ten
počtem nestačil. Nezbylo než požádat okolní školy o pomoc. Ochotně vypomohla
národní škola v Grygově, která zapůjčila lavice pro jednu třídu, a střední škola
v Holici, která zapůjčila stolky pro 8. ročník. Během měsíce září se budova
stále ještě dostavovala. Pracovali stolaři, zedníci, malíři, natěrači,
elektrikáři a celá řada dalších řemeslníků, což stále rušilo pravidelné
vyučování. Topenáři a instalatéři pracovali na ústředním topení, které mělo být
do 1. listopadu hotové.
Práce v nevytápěné budově byla stále těžší a ke konci října muselo být vyučování
přerušeno. Žáci dostali domácí úkoly a částečně pracovali na brigádách. Když
byly do školy konečně dovezeny radiátory pro ústřední topení, tak se zjistilo,
že se svými rozměry pro školu nehodí.
A tak se 6. listopadu stěhovala celá střední škola (dnešní 2. stupeň) do staré
školní budovy, kde se zase vyučovalo polodenně.
Kritická situace se přece jen začala zlepšovat, když se začátkem prosince, na
rázný zákrok školského referenta MNV p. Boudy, začaly navážet radiátory nové až
ze Slovenska. Po Novém roce bylo dokončené ústřední topení předáno do užívání a
žáci se mohli opět nastěhovat do nové školní budovy. Tak byla konečně vyřešena
kritická situace a škola se mohla začít rozvíjet v celé své kráse.
I dnes po 60. letech je zvykem říkat této škole „nová“. Tento název je nejen
protipólem „stará“, kterým obvykle nazýváme budovu 1. stupně, ale i vyjádřením
stavu, ve kterém se škola stále nachází. Toto smělé tvrzení obvykle vyslovují
nově příchozí, ale i ti, kdo školu opět po delší době navštíví. Obdivují
především důmyslnost, účelnost a cit, s jakým byla škola projektována a
postavena. Obdivují rovněž vkusné uspořádání interiéru a také čistotu a pořádek,
které na každého doslova dýchnou. Je potřeba poděkovat všem, kdo se svou prací
na tomto stavu podílejí. Především ředitelům školy, zaměstnancům a rodičům, bez
jejichž pomoci by se některé akce vůbec neuskutečnily. Funkcionářům bývalých
národních výborů a dnes zastupitelům obecního úřadu, kteří chápali školu jako
nedílnou součást obce a mnohdy dokonce jako její chloubu. V neposlední řadě pak
žákům, kteří při úpravách školy a jejího okolí vykonali obrovský kus práce a
spolu se svými učiteli ji reprezentují na dnech otevřených dveří, při akademiích
a různých výstavkách či besídkách a hlavně na soutěžích okresního, krajského i
celostátního rozsahu!
Rekonstrukce a modernizace školních budov ve Velkém Týnci v posledních letech
Už poněkolikáté Vás na stránkách Týneckých listů mimo jiné zveme na den
otevřených dveří v naší škole a tak bych Vás ráda seznámila s obnovou a
modernizací školních budov, která proběhla v několika posledních letech.
Nejprve bych se zmínila o budově 1. stupně:
V 90. letech byla vyměněna střecha. V roce 2002 se pořídily žaluzie do oken a
byla vytvořena samostatná třída pro školní družinu. V roce 2003 zrekonstruován
sál na cvičení. 2004 byly provedeny terénní úpravy školního dvora – zrušil se
septik, vybudovala se zde kanalizace a v bývalé hospodářské budově sociální
zařízení. 2007 proběhla výměna radiátorů a montáž termostatických hlavic. 2008
byly kompletně zrekonstruovány toalety a hygienické koutky ve třídách, vyměněno
vodovodní a odpadové potrubí. Také se zmodernizovalo osvětlení chodeb a
zrenovovaly se dveře a zárubně. Ve stejném roce učitelé přivítali jak připojení
na internet, tak nový nábytek ve sborovně, v 1. třídě a v učebně družiny.
Uskutečnil se také repas stávajícího nábytku, žákovských lavic a židliček a
přikoupily se výškově stavitelné lavice a židličky.
Když se přijdete do této budovy podívat, určitě na Vás dýchne příjemnou a milou
atmosférou. Na každém kroku jsou zde vidět práce nejen malých školáčků, ale i
jejich šikovných paní učitelek. O čistotu a pořádek se pečlivě stará paní Hana
Hyžíková.
Nyní pár řádek o budově 2. stupně:
V roce 2001 byla provedena celková izolace budovy a sanace zdiva a vybudován
nový chodník před školou. Ve školním roce 2002-2003 byla vybudována nová
počítačová učebna v rámci státního projektu INDOŠ a celý pedagogický sbor musel
projít vzdělávacími kurzy informační gramotnosti. V následujícím školním roce
2003 – 2004 byl vyměněn nábytek v kanceláři ředitele školy a zástupce ředitele
školy, zmodernizovány odborné učebny: fyzika – chemie a přírodopis. Ve stejném
roce byly za plného provozu zcela zrekonstruovány toalety.
Ve školním roce 2004 – 2005 začala úprava venkovního sportovního areálu školy:
bylo vybudováno tartanové hřiště a o rok později běžecký ovál a doskočiště. Celé
venkovní sportoviště je volně přístupné jak žákům školy, tak všem ostatním
občanům v létě i v zimě, kdy je zde udržované kluziště s bezplatným vstupem. V
roce 2006 byla také postavena nová školní jídelna a kuchyň, která vaří nejen pro
žáky a zaměstnance školy, ale i školky a ostatní strávníky. V létě 2009 se
uskutečnila 1. etapa výměny oken a zateplení školní budovy a podařilo se získat
dotaci na vystavění nové sportovní haly, která byla slavnostně otevřena 14. 12.
2009. Ve školním roce 2009 – 2010 se nám podařilo vybudovat dvě multimediální
učebny s interaktivními tabulemi a v některých třídách a na chodbách byla
zrekonstruována podlaha. Do nového jsme po letech „oblékli“ i vestibul školy.
Průběžně se ve všech třídách vyměňuje osvětlení, renovují se skříňky a tabule.
Od začátku školního roku 2010-2011 máme zcela zrekonstruovanou počítačovou
učebnu s dvojnásobným počtem nových počítačů (24 žákovských a 1 učitelský).
Když přijdete do této budovy, zjistíte, že děti se učí v pěkném a důstojném
prostředí, které se snažíme neustále průběžně v rámci možností vylepšovat,
upravovat a zdokonalovat.
O čistotu a pořádek se ochotně při všech těchto akcích starají paní uklízečky
Miluše Peňašková a Zdeňka Pospíšilová. Technické zázemí a provoz obou budov
zajišťuje pan školník Miroslav Zdráhal.
Vše, co jsem výše uvedla, by nebylo možné uskutečnit bez aktivního zájmu a
podpory obecního úřadu, pomoci sponzorů a ochoty pana ředitele vše zorganizovat
a skloubit s výukou.
Nesmím však opomenout ani pedagogický sbor, který i přes všechny probíhající
změny, je schopen zvyšovat svou kvalifikaci v rámci moderních vyučovacích
technologií a současně kvalitně vzdělávat a vychovávat. Vyučující ve svém volném
čase vedou nejrůznější kroužky na obou stupních škol, organizují pro děti
poznávací exkurze a výlety a v neposlední řadě připravují žáky na vědomostní a
sportovní soutěže, kde mnozí z nich dosahují velmi pěkných výsledků a umístění i
na úrovni okresních kol!
